pátek 9. května 2014

Čolek velký
Případová studie do předmětu Ochrana biodiverzity (ENS 204)
Jméno: Agnieszka Buchtová
Vyučující: RNDr. Mojmír Vlašín

Jaký význam má ochrana čolka v ČR?


Jak již název sám prozrazuje, čolek velký je největším druhem čolka u nás. Tento pozoruhodný obojživelník je v České republice kriticky ohrožený a po celém území se klade důraz na jeho ochranu.
V naší práci se budeme zabývat tématem ochrany čolka velkého a položíme si otázku, jaký význam má pro Českou republiku jeho ochrana.

Triturus cristatus


Člověk rozdělil živočichy do celé škály druhů a poddruhů. Příroda se ale tak snadno zaškatulkovat nedá, a mezi druhy často dochází ke křížení. U čolka velkého (Triturus cristatus) tomu není jinak; dělí se do čtyř poddruhů, ale mezi nimi často (a to i na území České republiky) dochází k hybridizaci. A tak se kříží čolek velký s čolkem dunajským (T. c. dobrogicus), čolkem dravým (T. c. carnifex) a čolkem Karelinovým (T. c. karelini). (Reichholf, 1997) Proto, když se budeme bavit o čolkovi velkém, měli bychom mít na paměti všechny jeho poddruhy. Jelikož obojživelníci, do jejichž třídy čolek spadá, jsou velmi svébytní a mají speciální požadavky na životní prostředí, budeme se místy bavit o čolkovi velkém jako o obojživelníku obecně. Ve shodách a odlišnostech čolka s dalšími obojživelnými druhy snad nalezneme cenné informace.
Čolek velký se dožívá až 13 let, během nichž vede „dvojí život“. Po vylíhnutí žije tři měsíce ve vodě a živí se drobnými členovci, plži, červy a larvami menších druhů čolků. Následně vychází na souš, kde si vyhledá úkryt a přezimuje. Na jaře dospělí jedinci putují k vodě, kde se rozmnožují. Dospělý čolek je robustní, má ocas o délce trupu (u samic se žlutavou spodní hranou). Na souši jsou nejčastěji jednobarevně černí a břišní stranu jim zdobí žlutavě-oranžové skvrny. Na horní straně těla čolka žijícího ve vodě se tvoří hladká kluzká kůže a kožní lemy hnědé barvy s tmavými skvrnami. Během období rozmnožování mají samci na hřbetě vysoký rozeklaný hřeben a perlový pruh na ocase. (Reichholf, 1997)
Během života na souši jsou čolci leniví a přes den se skrývají. V noci loví malé plže, červy a členovce. Ve vodě se živí beruškami vodními, korýši, červy, ale i larvami čolků a pulci. Na rozdíl od ostatních čolků mohou čolci velcí zůstat ve vodě, dokud ve třetím roce nedosáhnou dospělosti. (tamtéž)
Čolek velký a jeho čtyři poddruhy se vyskytují v Evropě od Francie až po západní Asii. Najdeme je i ve Velké Británii a jižní Skandinávii. Preferuje nadmořské výšky od 1000 do 2000 m.n.m.
Ideálním habitatem čolka velkého je lokalita poblíž stojaté čisté vody, nejlépe několika oddělených tůní poblíž sebe, kde může docházet ke křížení mezi populacemi. Čolci se totiž rozmnožují ve vodě, a tam také dorůstají. Neméně důležitá je pro ně přítomnost pevniny s příznivými podmínkami pro lov, nalezení úkrytu a přezimování.

Ochrana čolka


V globálním měřítku je nejdůležitějším seznamem ohrožených druhů Červený seznam organizace IUCN. Naposledy byl vydán 2012 na summitu Rio+20. Komise pro přežití druhů, která sestává z několika set odborníků z celého světa, čolka velkého zařadila do kategorie LC – Least Concern, málo ohrožený. Jde o nejnižší kategorii ohrožení a byl do ní zařazen i čolek dunajský. Čolek dravý byl zařazen o příčku výše do kategorie NT – Nearly Threatened, téměř ohrožený. IUCN předem upozorňuje, že kritéria umístění jednotlivých druhů na jejich žebříčku ohrožení jsou určena pro globální měřítko, a varuje před desinterpretací těchto informací a jejich aplikací na regionální měřítka. (2001 Categories & Criteria, 2001) Jednoduše, druhy, které IUCN považuje za málo dotčené, mohou být v kontextu České republiky pokládány za kriticky ohrožené. V případě čolka je to podobné.
Pokud mluvíme o čolku velkém jako o kriticky ohroženém druhu, musíme brát v potaz jeho odlišnost od ostatních druhů čolků. Čolek nemůže být tak hojný jako menší druhy, protože díky své velikosti stojí výše v potravním řetězci (živí se mimo jiné larvami menších druhů čolků), a tudíž je jako jejich predátor i méně početně zastoupen. Dalším důvodem jeho na první pohled vzácnějšího výskytu může být skutečnost, že se jako převážně noční živočich na rozdíl od menších druhů čolků nedá až na výjimky přes den spatřit, a jeho mapování tak zůstává na odbornících, kteří se na místo výskytu vypraví za soumraku, používají k odchytu speciální pasti nebo zajišťují jeho detekci pomocí tzv. environmentální DNA. Čolek tedy může budit falešný dojem nižší početnosti, a tudíž vyšší ohroženosti. Z toho vyplývá, že vzácnost tohoto čolka může být z pohledu ochrany přírody poněkud zkreslená, nicméně to neubírá na faktu, že se jedná o ohrožený druh. (Gvoždík, 2014)

Biodiverzita u obojživelníků


„U obojživelníků, podobně jako u řady dalších taxonů selhávají ochranářské přístupy. Jmenujme donedávna běžně uplatňovanou bezzásahovost ve zvláště chráněných územích, nevhodně prováděné Agroenvironmentální programy, přísnou legislativní ochranu jedinců a nikoli striktní ochranu jejich životního prostředí (výsypek, pískoven, lomů, vojenských cvičišť, autodromů, apod.), přehlížení některých překvapivě snadných a ochranářsky účinných opatření. Podobně jako u hmyzu lze říci, že obojživelníky nechráníme málo, ale špatně.“ (Vojnar 2007; Zavadil et al., 2011. cit. Machar, 2012)

Příčiny ohrožení čolka


            Pokles populace čolka velkého je přisuzován řadě faktorů, z velké části jde o faktory antropogenního rázu.
 Na čolka velkého můžeme aplikovat stejných příčin ohrožení jako na ostatní obojživelníky.  Mezi ně v první řadě patří změny ve využívání a struktuře krajiny a destrukce biotopů působené především změnami vodního režimu – melioracemi a regulací toků. Neméně významnou roli zde hrají i změny v krajině, ve které bez tradičního hospodaření klesá pestrost a stává se jednotvárnější. (Mikátová & Vlašín 2002. cit. In: Machar, 2012)
Čolek se musí vypořádat s problémem mizení příznivých habitatů, tedy zejména stojatých čistých vod, způsobeným znečišťováním a eutrofizací vody. Na vině je průmyslové a agrochemické znečišťování vody. Katastrofou pro všechny obojživelníky je odvodňování luk a lesů, ke kterému dochází opět kvůli praktikám intenzivního zemědělství.
Další příčinou úbytku čolka je rozdělování lokalit, ve kterých se vyskytuje, do menších izolovaných jednotek; jde o tzv. fragmentaci a nejčastěji ji způsobuje dopravní infrastruktura nebo nové výstavby. Kvůli fragmentaci se separují jednotlivé populace, a je pro ně obtížné, či (při nedostatku biokoridorů) dokonce nemožné, se navzájem mísit.
Obojživelníci se svou polopropustnou pokožkou a vaječnými obaly nemají dostatečnou bariéru pro kontaminanty – těžké kovy. (Sparling et al. 2000. cit. In: Machar 2012) Jsou tedy více citliví na kvalitu životního prostředí a průmyslové a agrochemické znečištění jim škodí; jedinci v kontaminovaném prostředí jsou například náchylnější k nemocem a parazitům. (Gendron et al. 2003. cit. In: Machar, 2012) Voda příliš bohatá na živiny zase způsobuje eutrofizaci a zánik příznivého habitatu.
Dalším problémem je rybářské hospodaření na rybnících a vodních tocích, kde obojživelníky vytlačují predační ryby, stejně jako zarybňování na první pohled nevyužitých vodních ploch, kde obojživelníci mnohdy žijí. Často jsou také ohroženi predací nepůvodních druhů, ať už jde o norka amerického, chovy polodivokých kachen či zavádění dravých ryb. (IUCN, 2009b).

Ochrana obojživelníků


Obojživelníci jsou nároční na životní podmínky, proto musí být jejich ochrana profesionální a komplexní.
Podle výsledků výzkumu provedeného na čolcích v lesních tůních jižního Finska je velmi důležité, aby se v blízkém okolí místa, kde se čolci velcí rozmnožují, nacházela vegetace bohatá na výživu a určitý poměr stromů a stínu. (Vuorio, 2013) Ochrana obojživelníků se donedávna zaměřovala jen na vodní plochy, kde se reprodukují, a až později se začala soustředit i na jejich terestrické biotopy. (Stumpel & Van der Voet 1998. cit. In: Machar, 2012). Mezi vodními a terestrickými biotopy se musí nacházet vhodná vzdálenost a propojovat by je měl biokoridor, aby se mláďata mohla bezpečně přesunout do úkrytu. Dále by mělo docházet k mísení populací, jehož lze docílit pouze zajištěním průchodnosti vícera biotopů.
Řada druhů, včetně obojživelníků, je závislá na pestré krajině. Tu udržují přírodní faktory, ale také člověk, který nevědomky vyváří disturbance, na nichž jsou mnohé druhy závislé. A tak se pískovny a vojenská cvičiště často stávají útočišti těch nejcennějších druhů obojživelníků, potažmo i čolků. (Machar, 2012, s.)
Praktická ochrana obojživelníků, tedy i čolka velkého, probíhá v první řadě za pomoci mapování výskytu a monitoringu populací, bez nichž by nešlo vymyslet efektivní plán ochrany. Ochrana terestrického prostředí a prostupnosti krajiny do sebe zahrnuje například budování vodních ploch, ochranu pobřežní vegetace a zajištění vhodných suchozemských biotopů. (Machar, 2012)
Samostatnou kapitolu ochrany obojživelníků tvoří tzv. transfery jedinců, ke kterým dochází buďto na likvidovaných či upravovaných lokalitách, nebo během každoročního jarního tahu na místa rozmnožování. V České republice jsou na jaře často organizované transfery obojživelníků, kdy dobrovolníci přenášejí do pastí lapené živočichy přes komunikace, které jim kříží trasu k rejdišti. Ohledně této metody a její efektivity se v posledních letech točí debata a někteří odborníci preferují výstavbu speciálních koridorů přes vozovky s argumentem, že transfery zvířata vystavují stresu a možnosti úrazu, či dokonce úhynu.
Preventivním a snad proto i nejúčinnějším nástrojem ochrany každého druhu je především osvěta a na tu není radno zapomínat, protože rozhoduje o postoji veřejnosti, politické vůli i ekonomických zájmech. (Vojar 2007. cit. In: Machar, 2012)

Závěr


V naší práci jsme se zabývali čolkem velkým, jeho vlastnostmi a nároky na životní prostředí. U té příležitosti jsme porovnali míru ohrožení, podle které je klasifikován u nás i ve světě. Dále jsme se zaobírali problematikou ochrany obojživelníků a metodami, jak se jí snažit docílit.
 Čolek velký patří mezi čolky k těm největším a snad i nejvíce ohroženým. Jeho populace klesá v závislosti na tom, jak mizí jeho přirozené i nepřirozené habitaty. Míra jeho vzácnosti může být zkreslená nebiologickým přístupem k problému, přesto má ochrana čolka bezesporu význam, protože jde o ohrožený druh a společně s ním o ohrožené habitaty. S ochranou čolka je neoddělitelně třeba chránit čím dál vzácnější místa jeho výskytu; čisté lokality se stojatými vodami a jejich okolí, je třeba chránit naše vodní toky a jejich přirozený stav, stejně jako habitaty podél nich. Pokud chráníme čolka velkého, který je náročný na čistotu životního prostředí, chráníme i většinu obojživelníků v Česku společně s dalšími živočichy, kteří mají podobné nároky. A dbáme-li na čistotu životního prostředí i na naši vlastní osvětu, dbáme tím i sami o sebe. Čolka velkého má tedy z těchto důvodů význam chránit.




Citované zdroje a použitá literatura


REITER A. & HANÁK V., 2000: Obojživelníci Národního parku Podyjí. Thayensia 3: 75–146.
VUORIO, Ville. Breeding success of the threatened great crested newt in boreal forest ponds.Annales zoologici Fennici [online]. 2013, vol. 50, issue 3, s. 158-169 [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: Web of Science
Triturus cristatus. In: International Union for Conservation of Nature and Natural Resources: The IUCN Red List of Threatened Spieces [online]. 2009a [cit. 2014-05-03]. Dostupné z: http://www.iucnredlist.org/details/22212/0
Triturus carnifex. In: International Union for Conservation of Nature and Natural Resources: The IUCN Red List of Threatened Spieces [online]. 2009b [cit. 2014-05-03]. Dostupné z:http://www.iucnredlist.org/details/59474/0
Triturus dobrogicus. In: International Union for Conservation of Nature and Natural Resources: The IUCN Red List of Threatened Spieces [online]. 2009c [cit. 2014-05-03]. Dostupné z:http://www.iucnredlist.org/details/22216/0
Great crested newt. In: BBC: Nature Wildlife [online]. 2008 [cit. 2014-05-04]. Dostupné z:http://www.bbc.co.uk/nature/life/Great_Crested_Newt#p00tlfxs
PÁLKA, J. Čolek. In: Česká televize [online]. Přírodovědný pořad. 1998 [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/880589-videoatlas-chranenych-a-ohrozenych-zivocichu/298327271910006-colek/
2001 Categories & Criteria (version 3.1). In: International Union for Conservation of Nature and Natural Resources: The IUCN Red List of Threatened Species [online]. 2001 [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: http://www.iucnredlist.org/static/categories_criteria_3_1
(ústní sdělení) Martin Škorpík. NP Podyjí, Správa Národního parku Podyjí, Na Vyhlídce 5, 669 02 Znojmo. 26.4.2014
(ústní sdělení) Mgr. Lumír Gvoždík, Ph.D., Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR, Brno, Květná 8, 603 65. 5.5.2014
MACHAR, Ivo, Linda DROBILOVÁ, Jiří VOJTAR, Vít ZAVADIL a Radka MUSILOVÁ. Ochrana přírody a krajiny v České republice: vybrané aktuální problémy a možnosti jejich řešení. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012, s. 653-659. ISBN 9788024430416.
REICHHOLF, Josef a Günter DIESENER. Obojživelníci a plazi. Vyd. 1. Ilustrace Fritz Wendler. Praha: Knižní klub, 1997, 287 s. Průvodce přírodou (Ikar). ISBN 80-717-6477-9.

Publikováno:


http://clovekacolek.blogspot.cz/