Čolek
velký
Případová
studie do předmětu Ochrana biodiverzity (ENS 204)
Jméno:
Agnieszka Buchtová
Vyučující:
RNDr. Mojmír Vlašín
Jaký
význam má ochrana čolka v ČR?
Jak již název sám
prozrazuje, čolek velký je největším druhem čolka u nás. Tento pozoruhodný
obojživelník je v České republice kriticky ohrožený a po celém území se
klade důraz na jeho ochranu.
V naší práci se
budeme zabývat tématem ochrany čolka velkého a položíme si otázku, jaký význam
má pro Českou republiku jeho ochrana.
Triturus
cristatus
Člověk rozdělil živočichy
do celé škály druhů a poddruhů. Příroda se ale tak snadno zaškatulkovat nedá, a
mezi druhy často dochází ke křížení. U čolka velkého (Triturus cristatus) tomu není jinak; dělí se do čtyř poddruhů, ale
mezi nimi často (a to i na území České republiky) dochází k hybridizaci. A
tak se kříží čolek velký s čolkem dunajským (T.
c. dobrogicus), čolkem dravým (T. c.
carnifex) a čolkem Karelinovým (T. c.
karelini). (Reichholf, 1997) Proto, když se budeme bavit o čolkovi velkém,
měli bychom mít na paměti všechny jeho poddruhy. Jelikož obojživelníci, do
jejichž třídy čolek spadá, jsou velmi svébytní a mají speciální požadavky na
životní prostředí, budeme se místy bavit o čolkovi velkém jako
o obojživelníku obecně. Ve shodách a odlišnostech čolka s dalšími
obojživelnými druhy snad nalezneme cenné informace.
Čolek velký se dožívá až
13 let, během nichž vede „dvojí život“. Po vylíhnutí žije tři měsíce ve vodě
a živí se drobnými členovci, plži, červy a larvami menších druhů čolků.
Následně vychází na souš, kde si vyhledá úkryt a přezimuje. Na jaře dospělí
jedinci putují k vodě, kde se rozmnožují. Dospělý čolek je robustní, má
ocas o délce trupu (u samic se žlutavou spodní hranou). Na souši jsou
nejčastěji jednobarevně černí a břišní stranu jim zdobí žlutavě-oranžové
skvrny. Na horní straně těla čolka žijícího ve vodě se tvoří hladká kluzká kůže
a kožní lemy hnědé barvy s tmavými skvrnami. Během období rozmnožování mají
samci na hřbetě vysoký rozeklaný hřeben a perlový pruh na ocase. (Reichholf,
1997)
Během života na souši jsou
čolci leniví a přes den se skrývají. V noci loví malé plže, červy a
členovce. Ve vodě se živí beruškami vodními, korýši, červy, ale i larvami čolků
a pulci. Na rozdíl od ostatních čolků mohou čolci velcí zůstat ve vodě, dokud
ve třetím roce nedosáhnou dospělosti. (tamtéž)
Čolek velký a jeho čtyři
poddruhy se vyskytují v Evropě od Francie až po západní Asii. Najdeme je i
ve Velké Británii a jižní Skandinávii. Preferuje nadmořské výšky od 1000 do
2000 m.n.m.
Ideálním habitatem čolka
velkého je lokalita poblíž stojaté čisté vody, nejlépe několika oddělených tůní
poblíž sebe, kde může docházet ke křížení mezi populacemi. Čolci se totiž rozmnožují
ve vodě, a tam také dorůstají. Neméně důležitá je pro ně přítomnost pevniny
s příznivými podmínkami pro lov, nalezení úkrytu a přezimování.
Ochrana čolka
V globálním měřítku
je nejdůležitějším seznamem ohrožených druhů Červený seznam organizace IUCN.
Naposledy byl vydán 2012 na summitu Rio+20. Komise pro přežití druhů, která
sestává z několika set odborníků z celého světa, čolka velkého
zařadila do kategorie LC – Least
Concern, málo ohrožený. Jde o nejnižší kategorii ohrožení a byl do ní
zařazen i čolek dunajský. Čolek dravý byl zařazen o příčku výše do kategorie NT
– Nearly Threatened, téměř ohrožený. IUCN
předem upozorňuje, že kritéria umístění jednotlivých druhů na jejich žebříčku
ohrožení jsou určena pro globální měřítko, a varuje před desinterpretací těchto
informací a jejich aplikací na regionální měřítka. (2001 Categories & Criteria, 2001) Jednoduše,
druhy, které IUCN považuje za málo dotčené, mohou být v kontextu České
republiky pokládány za kriticky ohrožené. V případě čolka je to podobné.
Pokud mluvíme o čolku
velkém jako o kriticky ohroženém druhu, musíme brát v potaz jeho odlišnost od
ostatních druhů čolků. Čolek nemůže být tak hojný jako menší druhy, protože díky
své velikosti stojí výše v potravním řetězci (živí se mimo jiné larvami
menších druhů čolků), a tudíž je jako jejich predátor i méně početně zastoupen.
Dalším důvodem jeho na první pohled vzácnějšího výskytu může být skutečnost, že
se jako převážně noční živočich na rozdíl od menších druhů čolků nedá až na
výjimky přes den spatřit, a jeho mapování tak zůstává na odbornících, kteří se
na místo výskytu vypraví za soumraku, používají k odchytu speciální pasti
nebo zajišťují jeho detekci pomocí tzv. environmentální DNA. Čolek tedy může
budit falešný dojem nižší početnosti, a tudíž vyšší ohroženosti. Z toho
vyplývá, že vzácnost tohoto čolka může být z pohledu ochrany přírody poněkud
zkreslená, nicméně to neubírá na faktu, že se jedná o ohrožený druh. (Gvoždík,
2014)
Biodiverzita
u obojživelníků
„U obojživelníků, podobně
jako u řady dalších taxonů selhávají ochranářské přístupy. Jmenujme donedávna
běžně uplatňovanou bezzásahovost ve zvláště chráněných územích, nevhodně
prováděné Agroenvironmentální programy, přísnou legislativní ochranu jedinců a nikoli
striktní ochranu jejich životního prostředí (výsypek, pískoven, lomů,
vojenských cvičišť, autodromů, apod.), přehlížení některých překvapivě snadných
a ochranářsky účinných opatření. Podobně jako u hmyzu lze říci, že
obojživelníky nechráníme málo, ale špatně.“ (Vojnar 2007; Zavadil et al., 2011.
cit. Machar, 2012)
Příčiny
ohrožení čolka
Pokles populace čolka velkého je
přisuzován řadě faktorů, z velké části jde o faktory antropogenního rázu.
Na čolka velkého můžeme aplikovat stejných
příčin ohrožení jako na ostatní obojživelníky.
Mezi ně v první řadě patří změny ve využívání a struktuře krajiny a
destrukce biotopů působené především změnami vodního režimu – melioracemi a
regulací toků. Neméně významnou roli zde hrají i změny v krajině, ve které bez
tradičního hospodaření klesá pestrost a stává se jednotvárnější. (Mikátová
& Vlašín 2002. cit. In: Machar, 2012)
Čolek se musí vypořádat
s problémem mizení příznivých habitatů, tedy zejména stojatých čistých
vod, způsobeným znečišťováním a eutrofizací vody. Na vině je průmyslové a
agrochemické znečišťování vody. Katastrofou pro všechny obojživelníky je
odvodňování luk a lesů, ke kterému dochází opět kvůli praktikám intenzivního
zemědělství.
Další příčinou úbytku
čolka je rozdělování lokalit, ve kterých se vyskytuje, do menších izolovaných
jednotek; jde o tzv. fragmentaci a nejčastěji ji způsobuje dopravní
infrastruktura nebo nové výstavby. Kvůli fragmentaci se separují jednotlivé
populace, a je pro ně obtížné, či (při nedostatku biokoridorů) dokonce nemožné,
se navzájem mísit.
Obojživelníci se svou
polopropustnou pokožkou a vaječnými obaly nemají dostatečnou bariéru pro
kontaminanty – těžké kovy. (Sparling et al. 2000. cit. In: Machar 2012) Jsou
tedy více citliví na kvalitu životního prostředí a průmyslové a agrochemické
znečištění jim škodí; jedinci v kontaminovaném prostředí jsou například
náchylnější k nemocem a parazitům. (Gendron et al. 2003. cit. In: Machar,
2012) Voda příliš bohatá na živiny zase způsobuje eutrofizaci a zánik
příznivého habitatu.
Dalším problémem je
rybářské hospodaření na rybnících a vodních tocích, kde obojživelníky vytlačují
predační ryby, stejně jako zarybňování na první pohled nevyužitých vodních
ploch, kde obojživelníci mnohdy žijí. Často jsou také ohroženi predací nepůvodních
druhů, ať už jde o norka amerického, chovy polodivokých kachen či zavádění
dravých ryb. (IUCN, 2009b).
Ochrana
obojživelníků
Obojživelníci jsou nároční
na životní podmínky, proto musí být jejich ochrana profesionální a komplexní.
Podle výsledků výzkumu
provedeného na čolcích v lesních tůních jižního Finska je velmi důležité,
aby se v blízkém okolí místa, kde se čolci velcí rozmnožují, nacházela
vegetace bohatá na výživu a určitý poměr stromů a stínu. (Vuorio, 2013) Ochrana
obojživelníků se donedávna zaměřovala jen na vodní plochy, kde se reprodukují,
a až později se začala soustředit i na jejich terestrické biotopy. (Stumpel
& Van der Voet 1998. cit. In: Machar, 2012). Mezi vodními a terestrickými
biotopy se musí nacházet vhodná vzdálenost a propojovat by je měl biokoridor,
aby se mláďata mohla bezpečně přesunout do úkrytu. Dále by mělo docházet
k mísení populací, jehož lze docílit pouze zajištěním průchodnosti vícera
biotopů.
Řada druhů, včetně
obojživelníků, je závislá na pestré krajině. Tu udržují přírodní faktory, ale
také člověk, který nevědomky vyváří disturbance, na nichž jsou mnohé druhy
závislé. A tak se pískovny a vojenská cvičiště často stávají útočišti těch
nejcennějších druhů obojživelníků, potažmo i čolků. (Machar, 2012, s.)
Praktická ochrana
obojživelníků, tedy i čolka velkého, probíhá v první řadě za pomoci
mapování výskytu a monitoringu populací, bez nichž by nešlo vymyslet efektivní
plán ochrany. Ochrana terestrického prostředí a prostupnosti krajiny do sebe
zahrnuje například budování vodních ploch, ochranu pobřežní vegetace a zajištění
vhodných suchozemských biotopů. (Machar, 2012)
Samostatnou kapitolu
ochrany obojživelníků tvoří tzv. transfery jedinců, ke kterým dochází buďto na
likvidovaných či upravovaných lokalitách, nebo během každoročního jarního tahu
na místa rozmnožování. V České republice jsou na jaře často organizované
transfery obojživelníků, kdy dobrovolníci přenášejí do pastí lapené živočichy
přes komunikace, které jim kříží trasu k rejdišti. Ohledně této metody a
její efektivity se v posledních letech točí debata a někteří odborníci
preferují výstavbu speciálních koridorů přes vozovky s argumentem, že
transfery zvířata vystavují stresu a možnosti úrazu, či dokonce úhynu.
Preventivním a snad proto
i nejúčinnějším nástrojem ochrany každého druhu je především osvěta a na tu
není radno zapomínat, protože rozhoduje o postoji veřejnosti, politické vůli i
ekonomických zájmech. (Vojar 2007. cit. In: Machar, 2012)
Závěr
V naší
práci jsme se zabývali čolkem velkým, jeho vlastnostmi a nároky na životní
prostředí. U té příležitosti jsme porovnali míru ohrožení, podle které je
klasifikován u nás i ve světě. Dále jsme se zaobírali problematikou
ochrany obojživelníků a metodami, jak se jí snažit docílit.
Čolek velký patří mezi čolky k těm
největším a snad i nejvíce ohroženým. Jeho populace klesá v závislosti na
tom, jak mizí jeho přirozené i nepřirozené habitaty. Míra jeho vzácnosti může
být zkreslená nebiologickým přístupem k problému, přesto má ochrana čolka
bezesporu význam, protože jde o ohrožený druh a společně s ním o ohrožené
habitaty. S ochranou čolka je neoddělitelně třeba chránit čím dál
vzácnější místa jeho výskytu; čisté lokality se stojatými vodami a jejich
okolí, je třeba chránit naše vodní toky a jejich přirozený stav, stejně jako
habitaty podél nich. Pokud chráníme čolka velkého, který je náročný
na čistotu životního prostředí, chráníme i většinu obojživelníků
v Česku společně s dalšími živočichy, kteří mají podobné nároky. A
dbáme-li na čistotu životního prostředí i na naši vlastní osvětu, dbáme tím i
sami o sebe. Čolka velkého má tedy z těchto důvodů význam chránit.
Citované
zdroje a použitá literatura
REITER A. & HANÁK V.,
2000: Obojživelníci Národního parku Podyjí. Thayensia 3: 75–146.
VUORIO,
Ville. Breeding success of the threatened great crested newt in boreal forest
ponds.Annales zoologici Fennici [online].
2013, vol. 50, issue 3, s. 158-169 [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: Web of
Science
Triturus
cristatus. In: International Union for Conservation of Nature and Natural
Resources: The IUCN Red List of Threatened Spieces [online]. 2009a [cit.
2014-05-03]. Dostupné z: http://www.iucnredlist.org/details/22212/0
Triturus
carnifex. In: International
Union for Conservation of Nature and Natural Resources: The IUCN Red List of
Threatened Spieces [online].
2009b [cit. 2014-05-03]. Dostupné z:http://www.iucnredlist.org/details/59474/0
Triturus dobrogicus. In: International
Union for Conservation of Nature and Natural Resources: The IUCN Red List of
Threatened Spieces [online].
2009c [cit. 2014-05-03]. Dostupné z:http://www.iucnredlist.org/details/22216/0
Great crested newt. In: BBC: Nature Wildlife [online]. 2008 [cit. 2014-05-04].
Dostupné z:http://www.bbc.co.uk/nature/life/Great_Crested_Newt#p00tlfxs
PÁLKA, J. Čolek. In: Česká televize [online]. Přírodovědný pořad. 1998
[cit. 2014-05-05]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/880589-videoatlas-chranenych-a-ohrozenych-zivocichu/298327271910006-colek/
2001 Categories & Criteria (version 3.1). In: International Union for
Conservation of Nature and Natural Resources: The IUCN Red List of Threatened
Species [online]. 2001 [cit.
2014-05-05]. Dostupné z: http://www.iucnredlist.org/static/categories_criteria_3_1
(ústní
sdělení) Martin Škorpík. NP Podyjí, Správa Národního parku Podyjí, Na Vyhlídce
5, 669 02 Znojmo. 26.4.2014
(ústní
sdělení) Mgr. Lumír Gvoždík, Ph.D., Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR,
Brno, Květná 8, 603 65. 5.5.2014
MACHAR,
Ivo, Linda DROBILOVÁ, Jiří VOJTAR, Vít ZAVADIL a Radka MUSILOVÁ. Ochrana
přírody a krajiny v České republice: vybrané aktuální problémy a možnosti
jejich řešení. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012, s.
653-659. ISBN 9788024430416.
REICHHOLF, Josef a Günter DIESENER. Obojživelníci a plazi. Vyd. 1.
Ilustrace Fritz Wendler. Praha: Knižní klub, 1997, 287 s. Průvodce přírodou
(Ikar). ISBN 80-717-6477-9.
Publikováno:
http://clovekacolek.blogspot.cz/
